top secret
 
PříjemCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Daiseren Leo Fletch

Goto down 
AutorZpráva
Darius Leo Fletch

avatar

Posts : 21
Join date : 27. 11. 17
Location : Někde v Sol systému

PříspěvekPředmět: Daiseren Leo Fletch   Tue Nov 28, 2017 11:39 pm

Jméno a příjmení:
Daiseren Leo Fletch

Pohlaví:
Muž

Datum narození (+Věk):
28. 9. 1998 ~19 let

Třída:
První

Stupeň:
Glabrum

Země původu:
Německo – Berlín, předci z Itálie – Řím.

Charakteristika:
Často se říká, že čím jednodušší něco je, tím krásnější to může být. On by dokázal být takovým hezkým příkladem toho, že jakkoliv něco jednoduše a krásně vypadá, je to úplným něčím jiným. Ze začátku každému přijde jako ten typ kluka, který se drží dál od společnosti, aby si mohl v klidu zakouřit, mrknout na pár hezkých žen a vytřít tu mastnou skvrnu na jeho novém autě, co dostal od otce miliardáře. Chvíli tedy potrvá, než zjistíte, že vskutku takovým není, spojitosti v tom budou, ale dal by se přirovnat k pravému opaku. Společnost mu nijak špatně nedělá, ačkoliv ji většinou nevnímá už jen z pouhého důvodu, že má zrak skoro pořád sklopený na jakýkoliv displej, ať už jde o jednoduchý mobil, či PDA. Jeho pozornost je vždy velkým mínusem, protože jeho reakce už jsou samozřejmostí, a když k němu někdo mluví a zájem věnuje elektronice, využívá k oné konverzaci jenom jednu část mozku, tou je samozřejmě ta část s odpověďmi typu „máš pravdu, vážně ti to sluší a ano, je to idiot,“. Jsou také okamžiky, kdy ho někdo dokáže od onoho krásného světa systémů, programů a kódů nějak odtrhnout, to už však bývá frustrovaný, zahrává si s nehty, s lemy svého oblečení a často také těká očima po místnosti, aby našel cokoliv, co by jej zbavilo nepřítomnosti virtuálního světa, na který se za ani ne rok stal závislým. V těch nejvzácnějších si elektroniku odloží sám, aby zašel k jednoduché konverzaci, kterou on miluje, nemá v lásce žádné důležité aktuality, které by mu zničily celý den, vzato ani žádné hádky nebo spory, které nikdy neuměl řešit už jen z jednoho prostého důvodu- nevyzná se v lidech. Člověka, který k němu zajde a začne si s ním povídat, už automaticky bere jako známého, tedy v podstatě jako přítele. Nedokáže se v lidech orientovat natolik, aby s jistotou věděl, na čí stranu se postavit, proto se odjakživa sporům stranil a zůstával po boku lidí, kterým s naprostou jistotou věří. Kéž by byl svět jako programy, kéž by byli lidé jako program. Nedokáže s jistotou předurčit jejich tahy, tedy většinou, ale s elektronikou je to jiné, o té už v podstatě ví skoro všechno. Není vynálezce, to ne, ale dokáže jednoduše určit, kde se co hodí, jak by se to hodilo a je dost chytrý na to, aby dokázal vytvořit všelijaké scénáře. Také se určitě musím zmínit o tom, jak velký perfekcionista to je, nikdy vám nepředá nedodělanou, neobohacenou práci, stejně tak se dá spojit i jeho řeč, snaží se použít cizí slova, ačkoliv tak těžce selhává s jeho pofiderním přízvukem, a tak občas dokonce nechtěně využije německé slovíčko. Zatraceně ale chce vypadat zajímavě. Nikdo nikdy hodně nechápal technologii jako on, nedokázal si povídat s vrstevníky se stejnými zálibami, a tak se snažil aspoň trochu vyniknout, sic ne nějak výrazně, ale aspoň něco. Kdo by pak také zapomněl na jeho vtipně znějící přízvuk? Pro přátele by udělal hodně, až příliš, a občas je jen zdrcen z toho, co udělal pro špatnou osobu. Je nebojácný, nebojí se nějak postavit proti něčemu, co by jej s jistotou skolilo na kolena a snaží se probojovat dál, a stále jen bojuje. (Někdy se přepíše)

Minulost:
Minulost to krásnou nikdy neměl, sice ne tu nejhorší, ale pro člověka jeho typu by byl i normální život docela těžký. Narodil se do napohled úplně normální mladé rodiny, matka Němka, otec Američan. Miloval ji zjevně natolik, že se vzdal všeho, své rodné země a odešel do Německa, kde se usídlil se ženou, perličkou tím vším už byl jenom on. Ideální dítě, které si každý mohl přát. Klidné, vychované, s úctou a vším, co by měl ideál obsahovat. Něco se ale zkazit muselo. Měl takové čtyři roky, když se to stalo. Nehoda, tak to všichni nazvali, pro něj to však jen pouhá nehoda být nemohla, vždyť tam umřela jeho jediná, jediná a milovaná matka. Málokdo by čekal, že se to stane právě jemu, právě jim. Nebyl jediný, kdo trpěl. Byl tam otec, bezvládný otec, který pomalu ale jistě ztrácel naději. Vždy se dal přirovnat k bojovníkovi, ani jedna vlastnost po něm. Mohl zdědit vzhled, ale onu mužnost, síla a autorita, to v něm chybělo už od narození. Všechno časem zmizelo. Ani jeden z nich už neměl vůbec nic, ocitli se v samotě na cizím území a napříč tomu, že by bylo nejlepší se vrátit do Ameriky tak zůstali. Alkohol pomohl k tomu, aby se už o Americe nikdy nikdo nezmínil. Nebyla touha, pak už nebyly peníze. Samozřejmě to všechno muselo začít později, o trošku později. Bylo mu deset, kdy uviděl první láhve s alkoholem, jedenáct, když se dostal k prvnímu počítači, dvanáct, když jej poprvé uhodil. Nic hrozného, dalo by se říci, jen jedna rána, takhle to bral. Jako jenom jednu ránu. Neprospíval nejlépe, ne s tím, když se v té době už dostal k jednoduchému mobilu, v něm až zjistil, co v sobě skrývá. Kolik odepřených funkcí, možností se v té malé krabičce skrývají a kolik z toho chce najít. Takhle si on zastoupil neexistující kamarády, zábavu, jednoduše dny strávil u čehokoliv, co vypadalo jako elektronika a snažil se to pochopit, případně rozebrat a znovu sestrojit. Takhle strávil další dva roky, jen s tím, že se marně snažil zlepšit ve škole, doma pracovat s elektronikou a poslouchat svého otce. To bylo všechno, s čím byl spokojen, nastal ale problém, nejeden. Čtrnáct let, puberta, co všechno se v té době skrývalo, už sám neví, rozhodně je už ale přesvědčen, že to byla závislost. Už to bylo závislost, když se dostal ke svému prvnímu modernímu počítači. Málokdo si dokáže představit, co všechno dokázal s tímto zázrakem udělat, jenom na něj pohlédl, a ačkoliv věděl, že to nebyl žádný zázrak, viděl tam také naději.
Ta naděje se změnila v něco jiného, když se příštího roku naboural do školních databází a zlepšil si průměr. Samozřejmě netušil, jak lehké bylo vypátrat adresu. Snažil se zakrýt, využít anonymní informace skrze více vysílačů, nic nepomohlo. Ne, nikde jinde neskončil, ve skutečnosti byl v pořádku, tedy až na tu tučnou pokutu za obnovení a restart serverů, které musel ve škole narušit. Pak to šlo zase z kopce, totiž šlo to až tak daleko, že si dva dny prospal na ulici, dokud jej zase otec hanebně nepřijal zpátky, pak byl dva roky bez elektroniky a měl chuť se zbláznit, pracovat pro ty nejsměšnější peníze, které kdy viděl, to vše ilegálně. Onu pokutu si nakonec do sedmnácti splácel sám, dokud zase nebyl volný. Plány zajisté měl, plánoval totiž co nejrychleji zmizet z očí onoho muže, s kterým by nejdéle poslední dva roky sdílel byt. Osmnáct, starý, už byl dost starý na to, aby se rozhodoval sám, a tak jednoduše odešel. Kontaktů dost, protože to musíme přiznat, není to nevinný chlapec, nikdy nebyl, temnější zákoutí internetu znal jako vlastní boty. Nakonec se dostal do toho krásného domu, jeden z tří, ten nejmladší. Byl starý, zatuchlý, ale stále to byl nějaký domov, školu se neobtěžoval dokončit, místo toho se zaměřil na své hobby. Zase se ale něco muselo zkazit, to by přeci nebyl pak osud.
Chytili je, když se snažili převést peníze. Věděl to, zatraceně to věděl, že to neprojde tak hladce, jak by čekal, že jenom pár vygenerovaných kódu a přístup k televiznímu vysílači hodně neudělá, hlavně ne když museli vytvořit vlastní účet, což je prozradilo. A tak se ocitl, devatenáctiletý chlapec za mřížemi už jen z toho, o co se pokusil. Ale měl právo na druhou šanci, potřeboval ji, šlo mu přeci jen o to najít nějaké místo, kam by zapadl, a pak, jako anděl strážný, se k němu dostavil ten muž. Nabídka, lichotivá nabídka, která z něj málem vydřela duši.
A on ji přijal.

Zvláštnosti:
Angličtinu ovládá stejně dobře jako němčinu, ba ne lépe, výslovnost mu však často dělá problém a místo -v čte -f, občas mu ujede -s do -z, to mimoto do -c.

Specializace:
Není toho hodně, co by Darius uměl, ve skutečnosti se mu nejlépe pracuje jen s elektronikou, což mu odjakživa vyhovovalo nejvíce, bylo by však lepší zůstat u systému, protože ačkoliv stále dokáže nějak manuálně sestavovat, jeho fyzické schopnosti mu v tom často brání, také strach z elektrického šoku, žárovku však opravit bez potíží dokáže, stejně tak i počítače. Nikdy se zbraněmi nezacházel, má však nějaký ten přehled z videoher, které také miluje, sečnými zbraněmi by pravděpodobně nijak neublížil už jednak kvůli jeho výkonům a síle, která není zrovna největší. Stabilita je taky pevným důkazem, že by dokázal býti dobrým odstřelovačem, tomuto tématu se však rád vyhýbá už jenom kvůli tomu, že nemá na to někoho zabít. Dokáže ublížit, vést, řídit, ale zabíjet by nedokázal nikdy. Taktizující schopnosti se taky dokáží umístit na vysoký žebříček, hlavně kvůli tomu, že se v moderní době využívá technologie, jejichž funkci dokáže už předem odhadnout.

Dovednostní body:
Boj na blízko → 23
Boj na dálku → 69
Strategie → 47
Rychlost → 35
Schopnost rychlého uvažování / Improvizace → 71
Technologie → 90
Fyzické schopnosti → 30
Psychická odolnost → 35





- schválen
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Daiseren Leo Fletch
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Agents of Tomorrow :: Registrace-
Přejdi na: